Tretí diel: Plán B - Je to sice delší, ale zato horší cesta

Tak cerny scenar vyvoje skupiny se naplnil a to presto, ze jsem se asi pred tydnem dusoval prezidentovi Ceskeho florbalu, ze ty Lotyse stoprocentnte porazime. Rozdil byl v tom, ze oni tam sli bojovat o vitezstvi, zatimco my jsme si sli zahrat florbal. Vetsinu zapasu jsme hrali moc pomalu nebo bez pohybu, nepromenovali jsme sance a nase obranna cinnost byla celkem tristni. Nejvetsi dve lotysske zbrane, o kterych jsme velmi dobre vedeli – brejky a strelba, jsme nejenze neotupili, ale chybama v rozehravce a spatnyma blokama jsme je naopak dostavali do zapasu.

Po zapase v satne nikomu do reci moc nebylo, ale pak jsme se starsima hracema trochu odlehcovali situaci s tim, ze jsme se timhle vysledkem sikovne posunuli do slabsi casti pavouka playoff. Nase sance na semifinale vyrazne poklesly, zatimco nase sance na finale stouply:)). Asistent trenera Sikora si prilozil, ze ho Svycari z Wileru, kde pusobi, zase uz par mesicu presvedcovali o “Planu B” tzn. ze pujdeme z druheho mista ve skupine a porazime Finy ve ctvrfinale:). Pak nasledovala jeste odlehcujici vlozka v podobe hovoru s legendarnim sazkarem Bedlou (Michalem Jedlickou), ktery jsem pustil nahlas, aby se lidi trochu zasmali... Bedla lateril, nadaval, pry prisel o cca 50 tisic korun atd. Naladu v tymu se nam ale logicky prilis pozvednout nepodarilo.

Vecer jsme travili ve finske(!) saune, kde nas na hotelu nechala recepcni (sympaticka Madarka) 1,5 hodiny pres provozni dobu, debatama nekterych starsich (Fridrich, Zalesny, Richter, ja), ale i mladsich hracu (Deutsch, Tomasik...) o tom, co je treba zmenit a jak na to. Nasledovala debata s trenerama, kde jsme si dohodli nejake kroky na pripravu mancaftu na zapas o vsechno. Druhej den rano nam treneri zrusili trenink, takze jsme mohli dospat. Po snidani jsme dali rec s celym mancaftem bez treneru. Vyrikali jsme si v cem je problem, proc nepredvadime nase maximum a rekli jsme si, co pro to kazdy jednotlive udela. A aby se mladi neflakali a jen nepapouskovali starsi, zacli jsme hezky od nejmladsiho clena vypravy – Tom Ondruska.

Po tomhle “tymovem resetu hlavy” jsme vyrazili na vanocni trhy v Curychu...to byla bida. Uz jste nekdy videli indoorove vanocni trhy? Stanky jsou totiz ve velke nadrazni hale. Atmosfera Vanoc samozrejme nulova... Ale poctive jsme si dali svarak a vafle, aby se nereklo, ze jsme to odflakli. Po obede nasledovala dalsi resetova aktivita (mimochodem po obecne shode jsme zrusili vsechny treninky pred zapasem s Finama) – koukali jsme vsichni na Prci, prci, prcicky – Tridni sraz, coz byla dobra zabava, ale vzhledem k tomu, ze uz jsme tyden “bez bab”, tak to notne prilozilo do kotle. Treba zitra budem agresivnejsi:)).

Na Finy bych mel jit do brany ja, tak jsem byl v pul osmy jeste zkouknout Finy s Kanadou. Moc to nerekne, ale aspon to ukaze, kdo se tlaci do strelby a komu to tam pada... Kapanen a Koski to tam sazeli jak pekar housky. Koski si cuci nekam do blba a jen tak mimochodem tam zapestim vymete viko. No bude to tezky. Aspon Tero Tiitu vypadal trochu nakraple – nedohral a ledoval si tam kotnik (na noze, kde mel pretrzeny vazy).