Prvý diel: Švýcarská odysea začíná

1. Vezmu to od počátku – Středa 23:15 netradiční sraz na odjezd na MS – před Mekáčem u benzínky na Smíchově. Dělám taxikáře Gaučovi (Marek Deutsch) a Ondruchovi (Tom Ondrušek), protože já s klukama neodjíždím. Nepodařilo se mi totiž vyklouznout z čtvrtečních pracovních povinností v Londýně. Takže láduju kluky i naše bágly do busu a přeju všem, ať tu 10hodinovou cestu nějak přežijou. Když pomyslím na to, že vaši kluci z Košic kluci do Bernu jeli 24hodin, tak mě z toho solidárně začíná bolet zadek.

2. Čtvrtek – pro mě neflorbalovej den, tak to zkrátím – let do Londýna kvůli semináři o korupci a vyšetřování ve Střední a Východní Evropě, kterej jsem pomáhal organizovat. Okolo oběda cítím, že jsem chytl ňákou střevní chřipku. Do rána jsem byl na WC tak 12x. Super začátek MS si říkám... 

3. Pátek - v 4:45 budíček, odjezd na London City Airport, přelet do Curychu, kde už mě netrpělivě čeká náš šéf výpravy Jirka „Džeko“ Jakoubek. Místo přivítání letím na WC, místo tréninku na hotel a do postele:( Oba tréninky ten den jsem musel vypustit a ládoval jsem se různejma práškama a suchou buchtou na hotelu v posteli. Dozvídám se, že nejsem jedinej lazar – několik lidí jsou nachlazený. Oběd jsem prospal, večeři jsem prospal, ožívám až večer a to už je mi podstatně líp, takže s klukama absolvuju i taktickou poradu. Z lepších momentů toho dne vybírám bloudění autobusu při cestě na trénink, kterej se tím pádem prý smrsknul na půl hodiny, v bráně mě statečně zastupuje náš neoficiální třetí gólman - televizák Honza Matouš.

4. Sobota – Vypadá to, že už dneska budu fungovat. Hned ráno jedeme na trénink. Na recepci zaznamenáváme sličnou Japonku a vzhledem k tomu, že v neděli hrajeme s Japoncema, objevují se učité konspirační teorie... zvlášť, když nás při odpoledním tréninku přišla sledovat Šébova kámoška z Lotyšska (s těma hrajeme poslední zápas ve skupině, zřejmě o vítěze skupiny). Trénink celkem pohoda, hra, přesilovky, lajny už jsou relativně stabilní, já už se dávám do kupy. Odpolední trénink už jsem byl úplně v pohodě, takže zítra už jsem ready na Japonce – teda jestli mi dají trenéři proti mým „krajánkům“ důvěru (někteří už asi vědí, ale pro sichr: narozenej jsem v Tokiu v Japonsku, když tam rodiče pracovali na československým velvyslanectví). Večer zpestřil svým dlouho očekávaným příjezdem oblíbený Dr. Petr Lisý... a nepřijel s prázdnou – doma ve sklepě našel sadu fungl nových brankářských chráničů zvaných „Roury“ (zkušenější gólmani vědí, že se jedná o nejlepší produkt všech dob, kterej z nějakýho dementního důvodu přestali asi před 7 lety vyrábět). Doktor totiž ještě před 10 lety chytával za FbK Jičín. Jinak maséři fungujou jako namydlený blesk (nebo snad schody?). Na masérně se to točí jak u Henryho Forda ve fabrice, na mě si nakonec udělal čas sám velký masérský guru Jindra Douda a tak odcházím s půl litrem oleje na nohách, ale je mi dobře:). Vedle kouká tatranské trio Fridrich, Deutsch, Richter (když tak píšu ty jména mohl bych taky napsat naše „germánské trio“) na CzechMadeMan, což je završeno totálním Fríďovým znechucením nad kvalitou filmu:). Ostatní kluci vesměs facebookujou, čučej na filmy a nic zatím nenasvědčuje tomu, že by MS klepalo na dveře.

A tak se s vámi prozatím loučím po japonsku: Sayonara, Surobakia