Diel štvrtý - Co den dal aneb nuda v Helsinkách

Co den dal aneb nuda v Helsinkách

Napsat z dnešního dne zajímavej blog bude asi challenge. Tak to pojmu pátý přes devátý a uvidíme, co z toho vyleze.

Klasický ráno – budíme se 5 minut před osmou a házíme na sebe zase několik vrstev neb v osm se vybíhá a venku SNĚŽÍ...no super. Takže půlhodinový výbrod v závějích, v brutálním tempu způsobuje, že se peloton značně roztrhává a jeden nejmenovaný hráč odpadá úplně:). Já to naštěstí nejsem - držím se zuby nehty ve skupince starších (Fridrich, Jakubek, Ostřanský). Po doběhnutí není zdaleka vyhráno, protože má na nás Roman von Guantanamo připravenejch pár sofistikovanejch mučících cviků. Na zasloužený snídani sedíme s Ondrou Zamazalem z ČT a Láďou Fuchsem. Společně s Láďou trápíme Ondru nejčernějšíma scénářema o možné prohře s Norama a čvtrtfinále proti Švédům. Ondra při představě semifinále bez nás prochází různými body barevné palety...

Pak následuje trochu netradiční porada v tradičním čase 10.00. Soudě podle úvodní řeči tréni, kterej se samozřejmě vehementně snažil čelit podcenění soupeře z naší strany, jsme měli jít do zápasu proti naprostým florbalovým supermanům:)) Dokonale blokují střelbu, skvěle se při bránění pohybují v kompaktní pětici, mají úžasný start na balón a dokáží sprintovat celé střídání sem a tam bez známky únavy. Spousta hráčů se nemůže ubránit výbuchům smíchu a cukání koutků... Přeci jen je těžký brát vážně soupeře, který dostal den předtím od Norů 18. Trenér vyhrožuje i posazením hráčů a hraním na dvě pětky, pokud se nebudou plnit pokyny a pokud se nebude hrát kombinačně.

Brzký přesun na zápas nám dal šanci vidět našeho zítřejšího soupeře v akci. Bylo to užitečný – kromě skvělých střelců Fauskanger, Glen Evensen, Ray Evensen a ten habán s 9, co si nepamatuju jméno a samozřejmě špičkového centra/tvůrce hry Ketila Kronberga, který byl nedávno vyhlášenej 4.nejlepší hráč na světě, mají v týmu i 2 „freestylisty“. Jeden hraje s 10, jmenuje se Olesen a je to namachrovanej frajirek. Ten druhej, kterýho používaj i na přesilovky, hraje s 26 a šermování s míčkem ve vzduchu mu sice jde, ale dělá to jak ve zpomaleným filmu. Uvidíme, jak se s tím zítra s pomocí beků vypořádáme.

Zápas s Japonskem...co k tomu říct. Pro kluky super střílečka, pro mě spíš nuda a mrznutí v bráně. Rozběhání a rozpink jsem jel zodpovědně, ale nějak extra mi to nešlo. Měl jsem na sobě 2 dresy kvůli tomu, že v tom chladu v Hartwall aréně jsou míčky strašně tvrdý a bolí to jak čert – jak do rukou, tak i přes chránič. Do zápasu jsem šel ale jen s jedním dresem, což fungovalo asi do poloviny zápasu a pak už jsem začal solidně mrznout a tuhnout. Moc práce jsem neměl – sem tam utekl ňákej Japončík díky lehkomyslnějšímu pojetí obrany. Dostali jsme jeden gól, když se kluci před brankovištěm snažili vyvést balón ve skrumáži a dostal se k němu Japončík, kterej nic neřešil a poslal mi ho kolem těla pod rukou do brány.

První třetinu nám to tam nepadalo, měli jsme přeházený lajny a kluci to zbytečně tahali. Střelby mohlo být víc, ale navíc Japonci v této fázi stíhali ještě slušně blokovat a běhat s náma. V druhé třetině dal trenér zpět dohromady ofenzivní trio Zálesný-Sikora-Skalík a ti nastartovali brankostroj. Takže jsme dali za třetinu 14 gólů a celkově pokořili českej rekord ve skóre.

Trochu jsem pak kluky mystifikoval, že už na MS ve Švédsku v 1996 jsme dali Singapuru obrovskou rychtu kolem 50 gólů. Tak mi to sežrali, než přímí pamětníci Láďa Fuchs a Hanys Vavrečka potvrdili, že to tenkrát bylo „jen“ 20:1 (ale hrál se hrubý čas a směla se malá domů).

A když jsme u těch mystifikací...jedna pěkná se povedla protlačit i do televize. Pozorný divák určitě zaslechl info o nucené absenci největší japonské hvězdy Atari Šukahošiki.

Dneska vypouštíme lekci finštiny, protože Kaisa se velmi ráda zapomněla na hale, aby dohlídla na dopingovou kontrolu Pavla Bruse:)) Konečně máme i něco pro bulvár:).

Po pozdním obědě kolem 17.00 mají maséři napilno. Naštěstí jsou tři, takže nás všechny zvládnou ošetřit. Bohužel prospím svůj termín u maséra Boba a tak jsem teď večer žebral, ať mě vezme na dobrou noc...přeci jen ty moje nohy potřebovaly trochu péče.
Dnes jsme po večeři měli zatím rekordně dlouhou poradu. Byla to fuška – nejprve videorozbor, pak taktický instrukce, pak ještě speciální session pro bloky na oslabení. Dohromady skoro 1,5hodiny. Ufff.

Před spaním se ke mně dostává přeci jen zajímavá zpráva... Ve vedlejším pokoji zkoušel Mates odolnost a pružnost postele tygřím skokem – místo odpérování však jeho postel nabrala trvalý tvar Véčka:)) Tak by mě zajímalo, na čem teď spí. Nahoře o patro výš se skypuje a facebookuje a tak pomalu končí poslední poklidný den před skutečným začátkem šampionátu. Zítra to neprošvihněte, ten mač bude stát za to.
TK #69