Diel prvý - Odysea směr Finsko

Odysea směr Finsko
Tak už se vám hlásím ze zasněžených finských lesů...už je to tady, dnes jsme se ve zdraví přesunuli z pražské sněhové kalamity do podstatně klidnějšího, zato mrazivějšího prostředí.

Ale jak to vlastně dneska všechno probíhalo... Okolo našeho odletu v 12.50 panovaly značné pochybnosti – přece jen letiště několik hodin předtím nefungovalo kvůli vytrvalému sněžení. Den předtím jsem se navíc od norského novináře dozvěděl, že ve Finsku stávkují dvě velké letecké společnosti. Sice jsme letěli s ČSA, ale člověk nikdy neví.
Osobně jsem přípravu na odlet docela dost „vylaxnil“… klasicky všechno na poslední chvíli – ribana a ponožky ještě nestačily pořádně uschnout, ale vzhledem k tomu, že jsem se ráno dostal z postele až v 10 (doporučený čas srazu na Ruzyni-nechápu proč…co tam člověk má 3hoďky dělat?), sázel jsem to do tašky hlava nehlava, řítil se pro brankářské věci do Střešovic pražskou sněhovou kalamitou a „v suchým triku“ dorazil na check-in ve 12:10. Kluci už všichni za čárou – já to prostě jinak než pozdě neumím. Nebylo vůbec, kam spěchat – do letadla nás pustil až po 13 a nechali nás čekat skoro 2 hodiny než jsme zamířili směr dálný sever. Někteří hráči a nutno poznamenat i členi realizačního týmu si krátili dlouhou chvíli laškováním s poměrně sympatickými letuškami ČSA.
Svoji finskou průvodkyni jsme si vezli sebou už z Prahy – Kaisa Lind (dohledatelná na FB) studuje v ČR fyzioterapii a pomáhá naším Tatranským manuálním mágům Jindrovi a Carlosovi. Její čeština je super, ale fakt funny výslovnost.No ale za tu krátkou dobu…všechna čest – s finštinou bych asi nepochodil.
Aaa, dobrej nápad… dáme si úvodní lekci finštiny: Tupla-Husta Hampurlainen = Double Cheeseburger
Ale zpátky k naší odysee – na letišti jsme čekali hodinu na zavazadla, ale naštěstí dorazily komplet. Mezitím přichází info, že švýcarští krajánci, co letěj z Curychu mají několikahodinový zpoždění. Sedáme do busu a odjíždíme bez nich. Šófa je expert – několikrát zápasí se spojkou a řazením, sejme lampu před hotelem, až se dožadujeme Kaisy ať mu dá dýchnout.
A jsme tu, „in the middle of nowhere“, několik km za Helsinkama uprostřed lesů se nachází náš opuštěný, ale celkem pěkný hotel. No to bude teda mazec, být 10 dní někde v lesích… Na hotelu není živáčka – teda kromě našich dvou XXXL masérů Boba Sezemskýho a José Pečonky, kteří s vypětím svých sil (čti tak 2 dni nebudou schopni masírovat) dojeli do Finska autem a trajektem. Cesta jim trvala skoro dva dny… Hotel je solidní bludiště, nenafasovali jsme zatím ani program ani mapku, takže tu bloudíme jak bludní Holanďani. Právě dorazili naši „Švýcarci“… Sikora se stavil jako vždy ve velmi dobré náladičce… „Gauči, nežer mi tu čokoládu!!!“ – to bylo na mého spolubydlícího, jímž není nikdo jiný než jediný český dopingový ex-hříšník Mára Deutsch. Na pokec se stavil i jeden ze 3 největších českých florbalových velikánů historie – Vláďa Fuchs, dlouholetý kapitán Tatranu Střešovice i repre. Má tu dělat komentátora pro ČT a moc se na to těší.
Teď už se mi ale vážně klížej oči. Fasování oblečení za hodinu s Gaučem asi prochrápem…See you tomorrow.
Tomáš Kafka #69